Ty, s důvěrou jaks vyšla z lázně naha
a usmívavá stojíc před zrcadlem,
jsi netušila v květu lípy spadlém,
v němž jako perla hrála rosná vláha,
že láska blízko, na tebe že sahá –
ó vzdej se jí, než nesoucitným rádlem
čas zorá citů lán ve srdci svadlém,
ó vypij k dnu ten plný pohár blaha!
Ten křídlatý hoch, jenž ti sletnul k uchu
dnes v květu, zítra ve podobě ptáka,
se často nevrátí – ó věř mu cele!
Pak více jej tvůj úsměv nepřiláká.
Ráj celý zvoní v křídel jeho ruchu,
ó nech jej zpívat po rtech tvých i těle!