Láska, ten velký, boží div,
k nám přišla jako na návštěvu,
pak zvykla, dítě, tvůj to vliv,
tvých zabrala se do úsměvů.
Můj zpěv přestal být zádumčiv.
A v zlatu hroznů, v modru sliv
a ptačí písně ve záchvěvu
se chvěla jako v ráji dřív
láska!
Jí také množství jaktěživ
v tom světě bolesti a hněvu
jsem nezřel, neobsáhnul v zpěvu:
Tož, bych jí vždy byl pamětliv,
mi s okna drobný kvítek kýv –
láska.