To láska byla, šla jak poutník bludný
a krosnu velkou měla na svých zádech
a hvízdala si po stráních a sadech
a v duši vnikal její nápěv svůdný.
A každý tón jak doušek z chladné studny
a každý sladký měl a rosný nádech
a tak to v zpěvných znělo vodopádech
smích, štěstí, rozkoš v lidský život nudný.
Já rovněž zlákán byl tou písní, blíže
jsem přistoupil a zřel pln nepokoje
na ptáčky skrz ty pozlacené mříže,
a jak jsem hleděl, srdce tam jsem viděl
na místě ptáků a v jich středu svoje,
a nevím sám, proč chvěl jsem se a styděl.