Sta světel slavně hoří v refektáři,
tam Kristus s apoštoly v síně štítu,
a dole opat s bratry v svorném citu
dlí u večeře. Všickni blahem září.
A jeden mladý bratr s bledou tváří
čte chvějícím se hlasem u pulpitu,
nad městem božím Kristus ve soucitu
jak plakal kdys. Dí dávní kronikáři,
že, kam upadla každá slza svatá,
hned keře vína bujely tam tryskem
a plála ohněm jejich zrna zlatá.
A opat mlasknul, a si myslil v tichu:
Jen hřešme dále; i hřích jest nám ziskem.
Jak chutná dobře toto víno z hříchu!