Jedno jest jím! Které však? Mám je za sebou v skutku?
Procitnu po letech snad vtěliti v jiných svůj sen?
Toto vědět, jak rád bych utich’ v nezkojném smutku,
sekáč jak v požatý lán patřící, v sklonu když den.
Však co tu o mne! Kdyby tak myslit každičký chtěl,
o kolik mělo lidstvo by méně velikých děl?