Ký div, že básník často v knize svojí,
kde vášní vír se potácí a rojí,
kde bolest křičí, orgie se směje,
v tom velkém proudu lidské epopeje
kout svěží najde, kde jej v ticho vláká
vln spád, dech květů, pestrá peruť ptáka
a zlatokřídlý brouk, jenž letí k vodě.
Vždyť velké vždycky s malým bývá v shodě,
a bílá růže, ku písni jež stačí,
na skráni zsinalé je drama k pláči.