Na nebi mračna, měsíc v nich
nakouslý oranž jak žlutý
nad mrtvým řeky ramenem
se sklání ve vichru studeném;
sítí a rákosin pruty
se ve vodě chvějí bílé jak sníh,
nárazem každičkým tknuty,
podivné květy velikých kalichů
na vodě v snění vlní se potichu.
Urychli, chodče, krok, chvatně jdi kol,
klamavá, zrádná je tůně;
tě v bahno sláká bludičky třpyt,
tě snadno svabí kouzelný svit
těch květů a jich vůně;
tak vlhký a křehký jest jich stvol,
čar divný v jejich spí lůně –
že nerozeznáš, kolem jda po tichu,
vil bílá ňadra od květných kalichů.