Svadlé, zdrané, strhané
dešťů, vichrů nenávistí,
vybledlé a zdeptané
mezi opadalé listí;
matných barev vybledlých
smutné šperky podjeseně!
Jak jste, živy v dumách mých,
pevná kotva v časů změně!
Písně mé jsou jako vy,
ať to fičí bez naděje!
U nich si kdos pohoví,
kdos přec u nich pookřeje!
Svadlé, zdrané, strhané,
kveťte dál, ať kol to řádí,
láska v srdcích zaplane,
a kde láska – tam je mládí!