Nejdřív kaštan, po něm hlohy kvetou.
Srdce zvlní nejdřív tajný vzdech,
než rty chví se lásky sladkou větou,
nejdřív kaštan, po něm hlohy kvetou,
akacie než v stín větví pletou
vonné květy bílých ve hroznech.
Nejdřív kaštan, po něm hlohy kvetou,
srdce zvlní nejdřív tajný vzdech.
Akaciím v sled jdou teprv růže,
které v keřích svítí v plamenech,
kde rty k rtům lnou, ňadra k ňadrům úže.
Akaciím v sled jdou teprv růže;
studu dívky a rozpaku muže
kos a slavík zpívá na posměch.
Akaciím v sled jdou teprv růže,
které v keřích svítí v plamenech.
Naposled pak astry pestrokvěté
budou chvět se smutně na hrobech!
Chudé květy, větrům v plen tam jdete
naposled, vy astry plnokvěté;
upomínky, nežli čas vás smete,
zvoňte v písních, vykvetejte v snech,
naposled než astry plnokvěté
budou chvět se smutně na hrobech!
Srdce! které znáš ten román lásky,
pokud můžeš, hleď jen milovat! –
Bez rozpaku, bázně, bez otázky!
Srdce, které znáš ten román lásky,
dřív než přijdou šediny a vrásky,
v květech vidíš lásky symbol plát.
Srdce! které znáš ten román lásky,
pokud můžeš, hleď jen milovat!