Ať život v klidné práci plyne,
ať slepý vášní burácí,
vždy něco vzniká, něco hyne,
vždy něco v nitru krvácí.
S všemi se smíříš naposledy,
ať moudří jsou, ať hlupáci,
v prach země, k hvězdám upřeš hledy –
vždy něco v nitru krvácí.
Jak hidalgo jdeš hrdě světem,
jenž poslední groš utrácí,
zdrán ostny všemi, věnčen květem –
vždy něco v nitru krvácí.
Jak hráč jsi, tratí všecko jmění,
však nikdy čest svou neztrácí,
i v chvíli snah všech vyplnění
vždy něco v nitru krvácí.
A k cíli dojdeš přece jednou;
v tom, co se karta obrací,
Smrt chřtán ti stiskne rukou lednou.
Zda zvíš jen, – co tam krvácí?