Jak na stromu jsou také léta v duši;
jen řízni do pně, co tu kmitne kruhů!
ty sedají kol sebe vždy druh k druhu,
co v kůru spjaté srdce Dryad buší.
Tys jako strom, věř, čas čím tebe zkruší,
ta moudrost hvězdných niv i zemských luhů,
ten život, který z tebe dělá sluhu,
co láká slzy tvé i co je ruší:
To všecko dělá kruhy v duši tvoji,
a těmi v ocel tvoje bytost splývá.
By zářněj blesklo, slunce tmí se chmurou.
Jen více žití, ať se kruhy rojí!
Buď tuhý kmen, jen Dryada ať zpívá,
tvá poesie, drsnou jeho kůrou!