Dál stranou, korsa ruch kam sotva vniká,
ve spleti uliček, jež v šer se křiví,
jak šilhalo by na chodce v dál, civí
ve oblouk vzpjaté okno vetešníka.
Tam staré vásy, mince, svícen, dýka,
cín zašlý korbelů, bronz štítů živý,
na černém kříži v této změti snivý
plá ze sloně obličej Slitovníka.
Ó Kriste! Kolik dlaní v slední muce
k rtům tisklo tebe v žití těžkém skonu,
jež líbaly tvé skráně, nohy, ruce!
Kdo koupí odsud tě, než znova začne
ta křížová tvá cesta milionů
v zář nejistou z té jisté bídy mračné?