Krovky bledé, šedé,
krovky celé zlaté,
průsvitné a hnědé,
ploché, rýhovaté,
krovky jako drátěné,
krovky jako plátěné,
s body, čárkovaté!
Tisíc ve vás nástrojů
od března až v květen,
bas a houslí, obojů,
klarinetů, fléten,
tisíc ve vás housliček,
tisíc ve vás dušiček,
z nichž je kosmos zhněten.
Pod kvetoucí lipou
na mžik postůj malý,
jak se tóny sypou
v sluch ti zblízka, zdáli,
je to včela, komár, vos,
basista čmel virtuos,
koncert kosmu stálý!
Šustí to a svistí
u koníčků z lučin,
drnká, brnká v listí,
z mlází, bříz a bučin;
a kde trůní tůní šer,
lehká křídla efemer
padla do pavučin.
Hodinky jak smrti
kdes to slyšíš tikat,
tře se to a vrtí,
pak to začne bzikat,
nad vším stromů v koruně
královna jak na trůně
ostrý jásot cikád.
V hlubší tón to sjede,
sršán to či ovád,
svoji stále vede,
chrobák líp se chovat
neumí a bez mezí
spěchá v prachu, po mezi
dál své dumy snovat.
Vážka též se kmitne,
chrysoprasem hoří,
vlítne v pole žitné,
odtud v strom se noří,
hodí v listu sklepení
hrst drahého kamení,
čím hloub v tmu se boří.
Jepice a mouchy
barev všech i tvarů,
pod různými rouchy
v mlze jako v žáru,
ať to zní, ať umírá,
orkestr jest vesmíra,
hudba v suchopáru!