Nesmí příliš reflektovat, kdo je básník pravý.
Ó ne, reflektovat musí, za chvilku zas praví.
Sníh je bílý. – Ne, je černý! – Ne, je bílý přece!
Ale, brachu, jak ho chceš mít, je i popelavý.
Jako derviš, svět jenž prošel, v žití pestrý bazar,
jsem juž divák, jenž zří všecko a jejž všecko baví.
Usmívám se spokojeně a jen v písni časem
modlitby své za korálem pouštím korál žhavý:
Bože, jenž jsi Androklovi lvem trn vytáh z nohy,
vyndej slámu kritikovi a trus ptačí z hlavy,
neb on vždy jen slintá, žvaní, tam, kde básník zpívá,
on jen boří od jakživa a jen básník staví.