V to ještě dosud bych se žití vpravil,
jak hostinský žít v lesní krčmě kdesi,
při louči oknem dívati se v lesy,
na hosty čekáním se neunavit.
Již klepe kdos – noc u tebe chce strávit...
Jdeš otevřít... Kdo vejde? V citů směsi
jej vítat, jídlo nést a snad se děsí
on mne jak jeho já... Snad chce se bavit,
je hovorný a dobrý – zmlklý, spurný?
Co vede jej sem? Přespí, půjde z rána?
Zda návštěvy své tady stopu nechá?
Je chud, je bohat? Z losů černé urny
je plný nebo prázdný? Jest, čím zdá se?
Zvím vskutku, koho hostila má střecha?