Proč v podjeseni krásný den mne bolí?
Že sotva takých druhů bude mít!
Že za ním přijde větrů štkaní v poli
a zimní mlhy vlhký na pažit.
Že snad již posledním jest rozloučením
a s bohem barvám, tónům, svitům všem;
vím, nevděk to, že málo tak jej cením,
tím vinno tušení, že sledním dnem.
Ó, dívko, jež mi nastavuješ ústa,
čí vina, že je líbám s trpkostí?
Vím, spadne jiným prška růží hustá,
nic tomu, kdo dal sbohem mladosti.