Jdeš hromů kroky lidstva epochami
jak zářné slunce, světla veletoky
jež lije edeny i pustinami,
jdeš hromu kroky...
Ať zjevna štětcem, ať se halíš v sloky,
ať idylly tkáš nit v koberce drámy,
ať zpíváš paiany či věnčíš nahé boky:
Ó Kráso, bohyně, buď vždycky s námi,
rozvášni milence a usmiř soky!
Zní flétnou, syringou i varhanami,
jen ať zní srdcí lidských hlubinami
tvých hromů kroky!