Blíž Cressy veliký bojován boj,
kde mnohé dobré matky pad’ syn,
i padl tam také český král;
do chvíle poslední nezmožen stál
i četl, jenž nad ním táh’ havranů roj
na jeho štítu: „Ich dien!“
A kladli pořadem mrtvoly v hrob,
na pole smrti černý pad’ stín,
v něm zahalen Edvard, černý princ stál
i slzel, když viděl, že český pad’ král,
ne vítěz, však zdeptán, ne vladař, však rob
s tím divným heslem: „Ich dien!“
A věky minuly, věky zas jdou...
Ó chabý dave malátných třtin!
Kde sláva tvá dnes, kde tvůj dnes je král?
Ten nápis, jenž na štítu Janově stál,
jde za tebou, s tebou jde s kletbou zlou.
Nač, komu, zač „Ich dien?“