Jen louky kol... Kdes v dálce hučí Labe;
chví ve větru se vrbin pruty slabé,
dál tmí se olšin tlupy, mlhou vzadu
mdle rýsuje se silhouetta hradu.
To Kunětice! – – Vzduch je měkký, svěží,
kde v kvítí úzký násep, kolej běží,
v mhu šedou bílý kouř se z dálky snáší.
Vlak blíží se již – ale nevyplaší,
ač v líné pouti pronikavě hvízdá,
na holých vrbách čnící čapí hnízda.