Na prázdných polích dlouhé řady stromů
se kloní s bezlistými haluzemi,
vran zástup tmí se nad střechami domů,
a s jejich křídel šero padá k zemi.
Kraj obzoru se náhle rudě vznítil –
plá oranžem, jenž pomalu se ztrácí.
Snad zlatý hav to anděla, jenž chytil
den v náruč svou a k nebi s ním se vrací.