Sbor gnomů jak by povstal od snídaně,
dav polekat se první jitra zoří,
kol balvany se z husté trávy noří
jak stoly duchů rozházené maně.
Dál houstnou v stěny, hradby, města, báně,
v jich jizvách s šípkem jeřáb rudě hoří,
jich pata v trávě, v jasném světla moři
jich koupají se rozbrázděné skráně.
V skal tříšti mnohá křivá borovice
svým rudým kmenem plá a v slunci zpívá,
jí s větví vonná pryskyřice kane.
V žebříček splývá kapradiny kštice,
a pod ní lesní malina se skrývá
jak líčko děvčete v nach zulíbané.