Na pastviska holá a na šerá lada
první soumrak říjnu zamyšlený padá.
Pod vrbami ohně pastevců juž vzplály.
Temno, vížka chrámu sotva kyne z dáli.
Nad krajinou stmělou vyšel měsíc bílý,
jak druh starý k ohni pasáků se chýlí.
Z plamenů to svitne, šlehne, pozapraská,
v souzvuku tomu splývá s retů stará zkazka.
Splývá jak ten modrý kouř se k zemi vine,
tichem chvíli zvoní a jak ten kouř hyne.
U potoka v tichu ku měsíci krávy
zvedají zrak tmavý, smutný, přemítavý.