A brzy vřel tím celý kraj a veselím zněl luh i háj. Sem sjížděli se se všech stran, že nestačila kolej cest,
z všech blízkých vsí i dálných měst. Nad hruškou brzy rozpjat stan, kol rostly stanů tábory, sem přišli s věnci, s fábory
a smích zněl v různé hovory. Ves nestačila pojmout dav, jenž v miliony rostl hlav, bylť zastoupen tu každý stav.
Dnem celým, nocí do dáli třesk bubnů zněl i píšťaly, křepčili všickni, jásali, jak bratři se tu vítali,
klobouky, šátky lítaly!... V ráz šumař v taneční síň louku mládeži chutě upravil, myslivec s pérem na klobouku,
poustevník sem se dostavil, před tváří Smrti, jak tu stáli, se líbali a objímali. A přišli moudří, přišli hlupci,
a přišli plavci, přišli kupci, a přišel zeman, přišel mnich, i bakalář vstal od svých knih, a přišel žoldák světem štvaný
a přišel cikán uondaný a přišel lokaj premovaný, a davy rostly z každé strany, zde z každého se sešli směru,
tož od jihu i od severu. Pak přišla země knížata a baroni a hrabata a prebendáři, prelati
a biskupové, opati, na jatou Smrt se dívati a v středu panstva, kde se vzal, tu vzal se, jeho Milost král
a v posled papež tu zvěst slyšel, pod vějíři z per pštrosích přišel. Tu krasavice zemí všech! a byl tu ruch a shon a spěch,
ves proměněna v málo dnech. A davy rostly v příboj stálý, kol jaté Smrti tancovaly a v noci velké ohně plály
jak rudé moře kol a kol. Ples zavládnul, kde dříve bol. Kol plálo zlato, hořel nach a zmizel děs a zmizel strach,
a mísy, číše cinkaly, ostruhy, meče břinkaly, zřel kostek chřest a dívčí smích, vřel davů vír, plál panstva pych.
U vchodu stanu kovář stál, na každého se hlasně smál, svůj perlík rád všem ukazoval, jak chytil Smrt, všem vypravoval.
A brzy ne juž v kožichu, leč v zlatohlavu přepychu na šíji zlatý řetěz měl, pod nímž háv purpurem se tměl
a statně jed’ a statně pil a kvasil denně ze všech sil. A když tak vůkol šťastný hled’, tu zdálo se mu, celý svět
že zapomněl svých dávných běd a samou slastí ráje zkvet, se sem pod jeho se hrušku slet’.
Cookies on Poetry Cove