A kovář mocným vzmachem ramen
od pasu provaz silný strh’,
na kostrouna se chutě vrh’
a mžikem děsný kostlivec
byl sešněrován v kozelec.
Pak jeden smích, svůj perlík zdvih’
a letem blesku v okamih,
hup! kostlivce měl na zádech.
S ním na zahradu dal se v běh
a zde jej k hrušce přivázal,
pak přines’ kožich, naň si leh’
pod nebe, kde táh’ mračen spěch
a do rána se hlasně smál.