Když celý kraj spí ve poledním žáru,
když holé skály v slunci zlatem hoří,
mdlý vůní leknín když se v močál boří
a vrchy v průzračnou se halí páru;
když vlny spí, jen zdá se, úběl tvarů
že nymfy spící z nich se časem noří,
když vesmír celý tone v ticha moři,
v němž cikády zpěv jest jen notou sváru:
Ó přírodo, co tkáš v své dílně tajné,
v tom tichu pod úsměvu clonou zlatou?
rci, odpočíváš v hrdém klidu matky?
Či sbíráš znova nové síly bájné,
sníc, druhá Medea, jak pomstou vzňatou
bys celý vesmír v chaos vrhla zpátky?