Zpěv kohoutů, věř, nemám rád,
tak příliš časně pějí,
a z tepla vždy mne v ranní chlad
od tebe vyhánějí.
Tvá poduška je bohata
na sny jak ve pohádce.
Ó, já se vyspal do zlata!
Ó, já se vyspal sladce!
A věř, že spal bych ještě dýl,
skráň v tvoje vlasy noře,
vždyť šel jsem k tobě dvacet mil,
jak poutník k Svaté Hoře.
A věř mi, spal bych do pěti
a třeba i den celý,
kdyby ti kohouti prokletí
tak příliš nekřičeli!