Kočičky se na vrbách již třpytí,
stříbrem plají na bezlisté sněti,
slunce měkkou opřádá je sítí,
zlatou kapkou kolem včela letí,
motýl šťasten v letu k nim se řítí.
Kočičku když v náručí si chytí
dívka jako růže ve poupěti
hrou jen slova, háj zřím, v kterém svítí
kočičky.
Obou divné kouzlo srdce cítí,
ruka div se může udržeti
obě pohladit, však ve zápětí
strach ji váže a zkušenost žití –
Umějí své ostré drápky skrýti
kočičky.