Když k oltáři jde kněz, mu nezávidím,
on jde, by svému obětoval Bohu,
že z lidí každý sílu svou i vlohu
též obětuje denně Bohu, vidím.
Již tím, že po věčné se pravdě pídím,
že hledám Jeho lásku, jak jen mohu,
jsem také knězem a za vínek hlohu,
byť tekla pod ním krev, se nezastydím.
Být celým člověkem, jest býti knězem,
toť otevříti dobra všecky stavy,
by láska v lidstvo valila se jezem,
a zřít je šťastné, hlavu vedle hlavy,
byť vlastní srdce rozťali jedním řezem,
je celé kněžství, hodné věčné slávy.