Hluboký klid pad mi v duši,
úkoj dýše s hvězdných sfér,
zhaslo v ráz, co hněte, ruší:
je to vskutku svatvečer?
Zevšad tajné tóny plynou
jako blízké dýchání,
jen se pohruž v tiš tu stinnou,
prožij všeho stichání.
Neviděný život splývá,
snětmi hraje tisíc run,
bílá ruka odkud’s kývá,
jsou to harfy vzdušných strun?
Rozeznávám melodie,
změkčen k slzám je můj cit,
a má duše loká, pije
hluboký ten mír a klid.