Ať, co jsme pěli v radosti i žalu,
čas pohltí, v těch písních našich žíti
to bude dál! Tak šperk a zlato svítí,
nechť zakopané nebo skryté v skálu.
Nechť lhostejně, pln cizích idealů,
svět kolem hřmí, my necháme jej hřmíti.
Tak nečtené dál žalmy budou zníti
v zlacených sponách starých ritualů.
A knihy naše, plny drahokamů,
ty budou jak ty staré klenotnice
v pyramid lůně dávných faraonů.
Kdo zlomí pečeť jich, ve bájném plamu
jas, třpyt a žár mu šlehne v zřítelnice
a odlesk etherických visionů.