Rci, jakým kouzlem, jakým silným čarem
jsi dovedla tak jímat ctného reka,
že na choť zapomněl, jež doma čeká,
kles’ na tvá ňadra zpět zpit novým žárem?
Zda plných páží, ňader, boků tvarem,
jichž vděk se linul jako hudby řeka,
on nezatoužil dlouho do daleka
spět bouře peřejí a větrů svárem?
Či spíše půvab to byl tvého ducha,
tvůj úsměv spící ve dolíčku brady
jak Eros v růžích sotva narozený?
Že touhou stále plála ústa suchá
po nových polibcích, až vínu vnady
zas podlehla, silnému vínu ženy?