Když všecko spí, vždy u jednoho stolu
dva bdíme jen, já i má láska svatá,
já temný stín a ona záře zlatá;
však děj se co děj, my jsme vždycky spolu.
Dva květy na jednom se najdem stvolu,
nám plesů číše kyne vrchovatá,
sen skutečností jest a snem je ztráta,
a radost, lilje, zkvétá z bahna bolu.
Jsme spolu, vichr na naše hřmí vrata
a nejedna zmij syčí jedovatá,
co platno jim to? Bouře ve hlaholu
má duše tvojí vstříc, tvá mojí chvátá,
se najdou, obejmou a každá jata
se rozkoší chví rajském ve plápolu.