Kdys Perdita – teď nalezená,
před lety s kvítím luzný sen,
dnes v lásce víc než moje žena
a s kvítím rovněž – jaký den!
Bůh jediný Ti splatit může,
cos pro mne byla v žití tmách,
mé bez trní, vím, nejsou růže,
dost slz je v mojích pomněnkách.
Však ze srdce jde vposled obé
a Tvoje srdce přijme to,
jsem jak pták, jenž Ti z dlaně zobe,
co láskou vzešlo poseto.
A pouze jedno říci mohu,
jak nevýslovně mám Tě rád,
a děkovati za Tě Bohu,
on žehnej Ti stotisíckrát!