Kdos v noci zpíval na ulici
a byl to měkký, ženský hlas,
do mlh nad římsy, lomenici
se divně chvěl a třás’,
jak rty by po polibcích práhly,
ó, byl v něm smutek neobsáhlý!
Nad prací svou jsem prodlel dlouho,
v můj nepokoj a v noc mých dum
ty’s vstala v něm, ó první touho,
šla’s v ústrety mým snům,
leč kam tvé božské nožky sáhly,
ach, to byl smutek neobsáhlý!
Znik’ v mlze zpěv a ve tmě kdesi.
Pod plynem chvějným sedím sám...
zřím v lásce rozvlněné lesy,
nač, Bože, vzpomínám?
Sny všecky za tou písní táhly
a zbyl jen smutek neobsáhlý!