„Svět stárne s námi, stárne dojista,“
si myslí mnohý starý pensista.
„Co děje se, křeč slední v slední bouři,
co změníš?“ – v klidu dál svou dýmku kouří.
„Svět mládne, nové zoři letí vstříc!“
Hoch mladý jásá. „Snad z mých zřítelnic
se nová pochodeň mu k cíli vznítí,
dál, nový taj vždy odkrývá nám žití!“
Dva světy – ale svět je mezi nimi týž.
Vždy někdo dává, někdo nese kříž,
a pouze ten se vrací šťasten domů,
kdo na bedra jej neklad’ pranikomu.