Ó báseň Tvá je bájná kathedrala,
jež v trojí sfeře z tmy se v hvězdy vznáší:
Pod zemí mrtví muk svých ve rubáši,
smrt věků prach tam v popelnice svála.
Výš, chrám to, Credo živých, píseň stálá,
boj s žitím, kde i v Kaině Satanaši
pod prackou jeho dobra símě raší,
zač Aleluja věčné zní i chvála.
Však fialy a kružby, pyramidy,
oblouky s chrliči i s oken věnci
jsou vzdáleny juž snů i zemské bídy;
Ty v hvězdách spí a koupají se v zoři,
a sotva vzdech náš, slabý úkoj hoři,
k nim vzletí jako v rukáv světců ptenci.