Obláčky jarní lehké jak dým
se houpají;
vlaštovky s písní, cožpak já vím,
kam vstoupají?
Kam vzdechy a tužby, kam sloka a rým –
Dál ku ráji!
Bezedné modro, propast a tůně,
bez břehů moře, po vašem lůně
má duše stůně.
Bubliny z vody, porod a zmar,
kam klesají?
Paprsky slunce, úsměv a žár,
kam padají?
Ptáčkové kořist jsou v luňáků spár –
a zpívají.
Nesměrná noc se mlčením pásá,
s prášníků hvězd svůj zlatý pel střásá –
Má duše jásá!