Básníků dcery musí mít štěstí,
vždyť všecko, co jich otcové pěli,
vše, co jim nedáno, po čem se chvěli,
nemůž’ být ztraceno, musí kdes kvésti!
Ó jistě zkvétá to pro jejich děti!
Je to jen také kus básnické víry,
s otcovskou láskou... záchvěvem lyry
modlí se, jásá to, blaho jich světí.
Tak i má píseň při této zvěsti
příbuzným citem vzbuzena jásá,
zpozděné kvítí na skráň Vám střásá,
básníka dcero! Bůh dej Vám štěstí!