Ruch mladé Vesny všem ku srdcím sahá.
Chce lidstvo také jaro svoje míti,
chce kvést a plát, chce vskutku jednou žíti,
chce vědět, co je úkoj, rosa, vláha.
Též dělník v světlo prsa noří nahá,
pot stírá na čele, jenž perlou svítí,
zří v mlze pohár, touží z něho píti,
a hledí výš v snech přeludů a blaha.
Jsme všichni dělníci, ať rukou, duchem,
a všichni hlásíme se ku životu.
Ó, lidský duchu, z prachu se již zvedni!
Však sebe znej a uvaž: prací, ruchem
chce oddech získán být, bez lávy potu
i svatvečer sám byl by tobě všední.