Vy tiché stráně snivou nad Orlicí,
vy šumné sosny v brčálovém svahu,
co šeptaly jste v poslední mu dráhu,
když odvezli jej vlasti za hranici?
„Byl celý náš!“ – Já pěl kdys zoufající.
Nám silou mělo to být, na odvahu,
vím, v rakvi obrátil se na tom prahu,
jak zaslech’ zvony své, mu „s bohem“ znící.
A přec byl náš! – Jej skryjte v cizí zemi
a ryjte v pomník nemateřským slovem
na Dunaji, co chcete! – Sledním dechem,
své snahy vzletem, práce krůpějemi,
své poesie čistým, ryzím kovem,
svou bytostí byl naším přec, byl Čechem!