Jsme děti vteřiny a děti věku;
ta mine, on se vrývá v dějin hloub,
pro bol svůj darmo hledáme my léku,
až slepne zrak a praští každý kloub.
Jdem v předsudků a domněnek svých vleku,
na vlečku druha nový chodec vstoup...
Jak přeplujeme Acherontskou řeku?
Sta stínů v ní – a genius jen sloup!