Tak tiše zpívá svůj zpěv cikady
ve krátkých notách, ostrý, ironický,
a při tom vždycky hluboký a lidský,
až hledí v duše taj a záhady.
Ženského srdce rozmar, nápady,
i krásných očí pohled démonický
zná v píseň tkát, i smích, pro který vždycky
klesáme k sličným nožkám bez vlády.
Sám lovec, nosí znělek plné brašny,
z nichž amor jemu brousí ostré šípy
a polibky pro dívčí ústa smavá.
A co provádí tento mumraj frašný,
zpěv jeho střásá na tě květy lípy:
to lidská struna znít v něm neustává.