Celou noc pršelo, kdes v dáli zněl hlas hromu,
a ráno valila se přes vrcholy stromů
směs mračen strhaná, chumáče, šiky, cáry.
Co v trávě krůpějí a v údolích co páry!
A vítr ořem byl, jenž stromů nad vrcholy
se volně toulaje v oblačném těkal poli,
do stromů kopyto neb hřívy konec ztopil
a v šumných akkordech mne brillianty skropil.
Z mlh vazby chvílemi se slunce vybavilo
a kapky na perly, mhu v duhy roztavilo,
kraj celý zářil, plál a svítil, smál se, zvučel.
Jak udeřil bys v štít, tak z hluboka les hučel.
V tom slunce skrylo se, stín černý padl na zem,
jak strčil bohatýr by meč svůj v pochvu rázem.