Jak bůh mladý jitro v azur vchází,
v nebe úsměv, perly v trávu hází,
šafranově barví nebes lem,
zlatem vroubí zubaté hor srázy;
orel skřekem, včela bzučením,
ptáče písní krok mu doprovází,
velké, němé oko k němu pozvedá
v luhu skot a brav a kolouch v mlází.
Duše, v dumách věštích celou noc
jež jsi plula mořem beze hrází,
stav svůj let a příchod jitra zdrav,
vstříc mu pošli z nitra svého vasy
vůni všecku, a jak pod ním kouř
mlhy, páry, mračen změt se plazí,
děj se tobě: Jako anděl vstaň,
který zmoku v tlamu kopí sází.