Z popela a troudů jisker změť
vzlétá naposledy, co jen s nimi?
A jsou přec jen pravá odpověď
a zvěst žití, které pod vším vře,
sestry hvězd jsou, letí výš, ó hleď!
Vždy jest věčné, co se k světlu tře.
Jisker horší nejsou snad mé rýmy.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.