O štěstí, co jest?
z dalekých hvězd
do našich cest
nebeské světlo,
jak plachá zvěst
zázrakem slétlo.
Tvář dívčí, vděk,
smích, polibek,
hlas, který slzou změk’,
slza, jež v smíchu hasla,
kdos jen dvě slova řek’,
a srdce při tom se třásla.
Co o něm vím?
Jak růžový dým
šlo žitím zlým,
jak z jehněd padá zlato;
zda sním, či bdím,
já sám nemyslil na to
Ať bylo snem,
ať přeludem,
já vím, že v srdci mém,
jež divoký žár svíral,
ač byl jsem něm,
nejlepší zpěv můj zmíral.