Kukačky z lesa zaznívá ton,
provází strání krok náš,
rozumím dobře, co praví on:
„Nejsi tak, jak se mi zdáš!“
Květ jabloňový rozpráší
v koleje cest větru svist,
kukačka ráda prý zanáší
své štěstí do cizích hnízd.
Pověry, dítě, pověry, viď?
Kdož věřit mohl by všem?
Raději rychle polibek chyť,
tvé zmlknou obavy v něm!