A co jsem více na světě
než ptáče v plachém odletě
vždy dál do cizích krajů,
tu sednu a tam zobnu květ,
a loutna je mi celý svět,
na kterou zpitý hraju.
Kam odletím – to nevím sám.
Zřím jedno božství tu i tam
a z plných pór je ssaju,
mám v srdci zář a v duši lesk,
však v písni bolný, dlouhý stesk
všech nepoznaných rájů.