Já zapřed’ se v kukli svých snů
a nechal dny kol sebe jít,
však řadou těch únavných dnů
vzlét’ z červa motýl – můj cit.
Ó na květech se houpej,
motýlku můj!
a v čistý azur stoupej,
svět je tvůj!
Já klesl v podmořskou tůni
do tichých Lethejských pěn,
při mořských lilií vůni
se hránil v píseň – můj sen.
Ó na květech se houpej,
motýlku můj!
a v čistý azur stoupej,
svět je tvůj!
Já v skálu předsudků zapad’
jak muška ve jantar,
já viděl tragický západ,
teď vidím jitra žár.
Ó na květech se houpej,
motýlku můj!
a v čistý azur stoupej,
svět je tvůj!