Ó, žíti jako národ volný, který
sám určuje si dějinami dráhu,
se moci rozmáchnout od svého prahu
a moci na vše rozletět se směry;
mít syny reky, reků matky dcery,
jíst volně vědy chléb, pít krásy vláhu,
v klas vidět růsti každou zdravou snahu,
v den vidět růsti každý soumrak šerý;
a umírati s jistotou, že dětem
je zaručen týž blahý život na vždy,
že děd i otec nekrušil se darmo;
to Tantala číš, kteréž zprahlým retem
se dotýká z nás v smutné chvíli každý,
by dvojnásob všech těžké cítil jarmo.